Co je to syndrom emočního vymizení a jak se s ním vypořádat?
Syndrom emočního zmizení postihuje lidi, kteří v dětství nezažili dostatek lásky a přijetí. Takový deficit blokuje rozvoj emoční zralosti. V dospělosti je obtížné vypořádat se s vlastními emocemi a budovat vztahy s ostatními lidmi.
Příčiny emoční nespokojenosti u dospělých
Syndrom emoční nespokojenosti poprvé popsali v 50. letech nizozemští psychiatři – Anna Terruwe a Conrad Baars. Nazvali to pak deprivační neurózou. V současné době se od této formulace upouští, protože „neuróza“ je hovorový výraz pro úzkostné poruchy. Přestože se často objevují v obraze syndromu emoční nespokojenosti, nelze jej klasifikovat jako neurózu. Tento problém – zatím – nebyl do klasifikace duševních poruch vůbec zařazen . Proto je těžké odhadnout, jakého procenta populace se to týká. Mnohé však nasvědčuje tomu, že je velmi velký.
Lásce či přijetí – jak k druhým lidem, tak k sobě samým – se učíme v procesu citového zrání, v interakci s okolím. Za zvláště důležité jsou považovány vztahy s nejdůležitějšími lidmi – rodiči a prarodiči. Právě oni by měli dát dítěti především bezpodmínečnou lásku. Ukažte, jak milovat a být milován.
Pro ilustraci tohoto fenoménu použili Frank Minirth a Paul Meier – psychiatři, kteří dnes rozvíjejí myšlení Terruweho a Baarse – metaforu „prázdné nádrže“, se kterou se rodíme. Pokud je od raného věku naplněna láskou, péčí a přijetím, pak s takovou zátěží vstupujeme do dospělosti. Na druhou stranu, pokud je „nádrž“ prázdná (nejčastěji proto, že ji rodiče neměli čím naplnit, protože sami v dětství nedostali dostatek lásky), je těžké být citově vyzrálý dospělý – s silné sebevědomí a schopnost budovat uspokojivé vztahy.
Deficit, který názorně popsali Minirth a Meier, je syndrom emoční nespokojenosti. Týká se lidí, kteří dosáhli fyzické a intelektuální zralosti, ale pro nedostatek adekvátní stimulace v období dospívání se nedokázali rozvíjet i v emocionální sféře. I když jsou dospělí, u dětí stále fungují správně. Nejsou schopni adekvátně prožívat a vyjadřovat své emoce, natož zprostředkovat pocity, které nemají ve své „zásobníku“.
Příznaky emocionální nespokojenosti a její důsledky
Emočně nezralí lidé se velmi často dobře vyrovnávají v jiných sférách života. Mohou mít například vysoce vyvinutou inteligenci, díky které dělají skvělou vědeckou kariéru. Většinou se však potýkají s řadou psychických problémů a těžkostí v mezilidských vztazích. Lidé se syndromem emocionálního zmizení:
- nejsou si jisti sami sebou, mají potíže s rozhodováním,
- mají nízké sebevědomí a hledají jeho potvrzení u ostatních,
- žízní po neustálé pozornosti a souhlasu ostatních lidí,
- jsou přecitlivělí na kritiku, zaujímají i neutrální názory,
- zdráhají se čelit novým výzvám ze strachu ze selhání a negativní reakce okolí,
- podnikají mnoho činností v tom smyslu, že si tak musí zasloužit něčí přízeň nebo lásku,
- často se cítí osamělí, nepochopení ostatními lidmi,
- nemají pocit bezpečí v mezilidských kontaktech ,
- nedokážou být asertivní – obvykle podlehnou ostatním nebo projevují agresivní chování,
- mají špatně vyvinuté schopnosti empatie – jsou zaměřeni na vlastní obtížné emoce a zároveň nejsou schopni adekvátně interpretovat chování druhých lidí (většinou je hodnotí prizmatem vlastních problémů),
- v praxi se ochotně zapojují do problémů jiných lidí, ale jejich skutečnou motivací není ani tak soucit, jako spíše jejich podvědomá touha být potřebován a oceněn.
Jak vidíte, emocionální nespokojenost může být zdrojem osobního utrpení. Také to znemožňuje budování zdravých, zralých vztahů. I přes své nejlepší úmysly je pro lidi s „prázdnou nádrží“ těžké udělit druhým nezaujaté pocity, protože lidé kolem nich jsou potřební především k uspokojení vlastních emočních deficitů. Zároveň ale lidé s takovými deficity většinou nedokážou přijmout city někoho jiného. Často se navíc potýkají s nepochopením, a proto se jim nedostává přijetí, po kterém tolik prahnou.
Lze léčit syndrom emoční nespokojenosti?
Přestože syndrom emoční nespokojenosti není duševní poruchou, adekvátní podporu při řešení problémů, které způsobuje, lze nalézt v psychoterapii. Psychologové pochybují, zda se syndrom emoční nespokojenosti kvalifikuje pro terapii v nejpopulárnějších trendech – psychodynamických a kognitivně-behaviorálních. Mnoho nasvědčuje tomu, že nejlepším způsobem, jak překonat následky citové deprivace, je ponořit pacienta do prostředí, ve kterém bude schopen své nedostatky dohnat – přijmout sám sebe, budovat autentická pouta s ostatními lidmi. Přesto je účast psychoterapeuta nesmírně nápomocná. Velmi pozitivní terapeutický vztah může být pro pacienta zdrojem potřebného přijetí a bezpodmínečné laskavosti.
K překonání emočních deficitů dobře slouží různé trendy v humanistické terapii (např. Gestalt terapie ), zaměřené na vhled jedince do vlastních potřeb, budování jeho potenciálu a posilování jeho sebeúcty. Tento typ terapie lze provádět individuálně, i když největší výhody přináší práce ve skupině. V bezpečných podmínkách terapie je snazší budovat vztahy s lidmi a zároveň získat podporu od lidí, kteří se potýkají s podobnými problémy.
V procesu léčby emoční deprivace je nesmírně důležitá podpora ze strany příbuzných pacienta. Je důležité, aby si uvědomovali specifičnost jeho problémů, proto bývá součástí terapie i psychoedukace. Psychoterapeut může také pomocí metod systémové terapie pomoci pacientovi a jeho příbuzným získat vzájemné porozumění a přijetí. Terapie emoční nespokojenosti je dlouhodobý proces. Přesto je to dobrý způsob, jak postupně naplnit svou „prázdnou nádrž“, mít se rád a budovat uspokojivé vztahy.
Bibliografie:
- A. Terruwe, C. Baars, Emoční integrace. Jak uvěřit, že jste milováni a můžete milovat M. Ciszewska, Nakladatelství “Na cestě”, Poznaň 2004.
- L. Gibson, Dospělé děti emocionálně nezralých rodičů. Jak se osvobodit od minulosti a začít nový život , t. M. Szymańska-Błotnicka, Nakladatelství Jagellonské univerzity, Krakov 2018.
- R. Hemfelt, F. Minirth, P. Meier, Láska je volba. On Co-addiction Therapy , přel. R. Towlson, Nakladatelství “Na cestě”, Poznaň 2012.
- Porucha emoční deprivace, https://baarsinstitute.com/emotional-deprivation-disorder/ , [přístup 23. srpna 2022].
